Zákoník práce na takové situace pamatuje a v ustanovení § 143 dává zaměstnavateli i zaměstnanci možnost uzavřít takzvanou dohodu o zvýšení kvalifikace. Dohodou se zaměstnavatel zavazuje umožnit pracovníkovi zvýšení kvalifikace poskytováním úlev a hmotného zabezpečení. Na oplátku se zaměstnanec zavazuje zvýšit si kvalifikaci a setrvat u svého chlebodárce po určitou dobu, nejdéle však pět let, nebo uhradit náklady spojené se zvyšováním kvalifikace. A to i tehdy, jestliže zaměstnanec rozváže pracovní poměr před zvýšením kvalifikace.
Dohoda o zvýšení kvalifikace musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedeny zákonem požadované náležitosti, jinak je neplatná. Musí obsahovat druh kvalifikace a jejího zvýšení (např. označení školy). Dále se v ní uvádí doba, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat ve firmě či v organizaci v pracovním poměru.
Skončí-li pracovní poměr zaměstnance nahradit náklady (podle zákoníku práce v ustanovení §143 odstavci 7 však stanoví, v jakém případě taková povinnost nevzniká -zaměstnanec například práci nemůže vykonávat kvůli svému zdravotnímu stavu). V dohodě musí být specifikovány náklady (jejich druh), které zaměstnanec bude povinen uhradit v případě, že u zaměstnavatele v pracovním poměru nesetrvá po celou sjednanou dobu. Pokud by dohoda byla uzavřena po zahájení zvyšování kvalifikace, tak se může týkat pouze nákladů vzniklých zaměstnavateli po podpisu dohody, nikoli před jejím podpisem. V dohodě musí být uvedena nejvyšší celková částka, kterou bude zaměstnanec povinen zaplatit.
 |
