Děláte dvacet let stejnou práci a najednou máte pokušení všeho nechat a začít s něčím úplně jiným? Nelekejte se. Nejste v tom sami. Hodnoty, podle kterých si vybíráme povolání, se v průběhu času mění. Někdo proto cítí potřebu změnit profesi i několikrát za život. Je to rozumné? Důležité je zachovat rovnováhu. „Je třeba jak budovat kariéru v jednom oboru, tak občas umět i zariskovat. Přestože se zdá, že může jít o bláznivé a život ohrožující rozhodnutí, pokud se změna podaří, je to jako napít se živé vody,“ říká Irena Wagnerová z katedry psychologie Filozofické fakulty UK v Praze.
Proč přichází touha po změně obvykle ve středním věku? Irena Wagnerová tvrdí, že pokud dlouhodobě potlačujeme některou část naší osobnosti, časem si začne stejně hledat své uplatnění – po dobrém nebo po zlém. Člověk pak má pocit, že ztratí motivaci žít dál, pokud se svým životem něco neudělá.
Důvodů ke změně je víc
Někdo však v tomto období začíná s novými aktivitami i z jiných důvodů. Vlasta Beščecová se starala o rodinu a domácnost třiadvacet let. Doma byla spokojená, ale když děti povyrostly, chtěla navíc pomáhat potřebným a využít své znalosti ze studia speciální pedagogiky. Odpověděla proto na inzerát, v němž hledali ředitele denního stacionáře Diakonie Českobratrské církve evangelické, a uspěla. „Nebyl to důsledek žádné krize. Spíše pokus. V případě nepřijetí by to pro mě neznamenalo žádné neštěstí,“ říká.
Ani Josef Rajtr z personální agentury Majora nepozoruje změnu práce z důvodu krize příliš často. „S uchazeči, kteří chtějí zásadně změnit svůj dosavadní profesní život, se občas setkáváme. Bývá to ale většinou spojeno s nějakou zásadní změnou v občanském životě – s rozvodem, úmrtím v rodině či změnou bydlení.“
Co na to rodina?
Nebojte se sami sebe ptát, zda vás současná práce opravdu baví, obohacuje vás a jestli ji chcete nadále dělat. „Změnit práci s prvním impulzem nespokojenosti však není správné. Při úvahách by se měl každý řídit nejen tím, co by chtěl, ale měl by zároveň zvážit, co to udělá s jeho rodinou, partnerem, životním standardem,“ varuje psychoterapeut Jakub Hučín. Souhlasí s ním i Irena Wagnerová: „Pokud jste si pořídili rodinu, postarat se o ni musíte.
Na druhou stranu i její členové musí vzít na vědomí, že vás práce dusí a potřebujete změnu.“ Vhodné je pokusit se o kompromis; třeba začít pracovat jen na částečný úvazek a ve zbytku času se věnovat činnosti, po které toužíte.
Změnu zaměstnání je možné řešit i s odborníkem. Poradit mohou personální agentury – přinejmenším tím, že vaše představy uvedou do reality. Pomůže také rozhovor s někým, kdo v dané oblasti již pracuje, a samozřejmě rady přátel. Pokud uvidíte, že vaše rozhodnutí přinese více dobrého, seberte odvahu a zariskujte.
Minulost vás jen tak neopustí
Málokomu se podaří zbavit se své minulosti úplně. Keramička Zdena se dodnes potýká s následky někdejší práce investigativní novinářky. Jednotlivé kauzy, které nadále pokračují, ji ani po letech nenechávají v klidu. „Těžko můžeme jen tak spálit mosty za minulostí. To, co se v našem životě jednou stalo, zůstává jeho součástí,“ vysvětluje Jakub Hučín a pokračuje: „To, co můžeme udělat, je uvědomit si, proč jsme se rozhodli něco opustit, co teď tvoří náš život a proč chceme, aby to tak bylo. Takový vědomý postoj může hodně pomoci.“
Volba samozřejmě nemusí vždy vyjít. Na návratu k předchozí práci pak není nic špatného. „Velká část těchto lidí svůj návrat k původnímu životu neprožívá jako prohru, ale spíše vše bere jako pokus poznat něco nového, u čeho zjistili, že to pro ně není. Každopádně jim to přineslo nové zkušenosti, za které jsou vděční,“ uzavírá Hučín. Pojistkou pro případný návrat je nezměnit práci ze dne na den, ale zkoušet druhou činnost nejprve jako vedlejší aktivitu.
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
